Bronzová Sýkorová vezla medaili metrem. Držel jsem ji – tu placku, samozřejmě
LONDÝN - Vrcholem našeho sobotního dne bylo fotbalové Wembley, kde jsme viděli šest gólů a postup Mexika přes Senegal do čtvrtfinále před osmdesáti tisícovou návštěvou. Cestou domů z centra nám přišlo divné, proč „ta holka za náma“ nese tolik kytek. Byla to Adéla Sýkorová, která odpoledne vystřílela bronz. Byla milá a její medaile je sakra těžká.
Do Wembley přišlo na čtvrtfinálový zápas mezi Senegalem a Mexikem 81 855 diváků. všechny fotografie
Máme poslední vstupenky na olympijské hry a nečeká nás nic menšího než fotbalový svatostánek ve Wembley. Kdyby Britové byli druzí ve skupině, viděli bychom pravé fotbalové peklo v podání fanoušků. Musíme se ale spokojit „jen“ se zápasem Senegal – Mexiko. Wembley je krásný stadion se skvělou atmosférou. Navíc, co je víc, než koukat na fotbal v Anglii s návštěvou 81 855 diváků…
Jako bonus jsme dostali půlhodinu fotbalu navíc. Mexiko vyhrálo v prodloužení 4:2 a Mexikánci byli k neudržení. Tančili, zpívali, jejich vlajky byly všude. I když se tolik nefandilo, za zmínku stojí mexická vlna, která oběhla obrovský stadion během zápasu snad dvacetkrát. To byla paráda. O něco menší paráda bylo dopravit osmdesátitisícový dav od stadionu.
Naivně jdeme zkusit koupit lístky na neděli do Českého domu. V neděli máme volno, tak proč nezajít třeba na střelbu. Nemají nic, to jsme tušili. V baru nedaleko klikujícího autobusu se dozvídáme, že máme bronz. Prý to Sýkorová vystřílela. Dobrá zpráva, se kterou jedeme domů.
„Hele, koukej na ní.“ – „Má nějak hodně kytek, co?“ – „To jo, nebude to ta Sýkorová?“ – „Já nevím, jak vypadá.“ – „Já taky ne.“ – „Že by jako vezla medaili v tom baťohu a šla do metra, jo?“ – „Blbost“
Nebyla to blbost, byla to Adéla Sýkorová. Její závod jsme neviděli, ale dozvěděli jsme se, že se v Českém domě ochotně všem podepsala a vyfotila se. A je to pravda, fotí se i v metru, kde na stanici Kings Cross bez problémů vytahuje medaili. „Ukážeš nám medaili,“ ptá se někdo. „No jasně,“ odpovídá nová sympatická mediální hvězda. „Já už musím jít, my tady přestupujeme a jedeme do olympijský vesnice,“ omlouvá se. „Díky, ahoj.“ – „Ahoj.“
Měli jsme štěstí, shodou náhod jsme viděli zlato Mirky Knapkové, když ho zrovna přivezla do Českému domu. Další medaili jsme pak viděli v tu nejvíc nečekanou chvíli. V metru. Krásná tečka za olympijským dnem.
Z českých medailistů jsme neviděli jen Hradílka, Knapkovou a Synka jsme viděli při čtvrtfinálových jízdách. Tenisovou dvojici jsme pak viděli trénovat v All England Clubu. Medailová želízka ještě v Londýně máme, třeba Špotákovou. Tu ale neuvidíme, protože po dvou dalších dnech v příjemné atmosféře olympijského Londýna bez deště jsme v pondělí večer přistáli v Praze.
Díky za pozornost, další letní olympijské hry se konají v roce 2016 v brazilském Riu de Janieru. Do Soči asi nepojedu.
Mějte se,
František.
Ostatní díly olympijského speciálu:
Jedu na Olympiádu! Propojíme dvě metropole – Prahu a Londýn
OBRAZEM: Jsem tu, všechno klaplo. Londýn žije olympiádou a neprší, zatím…
Britové by za fandění zasloužili medaili aneb festival ve veslařském kanálu Eton Dorney
Wiggins a Froome na vlastní oči? Parádní zážitek!
Vleže, v trávě, sledujíc jachting na obrazovce pod olympijskými kruhy na Tower Bridge
Prožil jsem celodenní tenisový orgasmus! A viděl postoupit Murrayho do finále před domácím publikem…
Související články
- 04.08.2012 - Prožil jsem celodenní tenisový orgasmus! A viděl postoupit Murrayho do finále před domácím publikem…
- 03.08.2012 - Vleže, v trávě, sledujíc jachting na obrazovce pod olympijskými kruhy na Tower Bridge
- 02.08.2012 - Wiggins a Froome na vlastní oči? Parádní zážitek!
- 01.08.2012 - Britové by za fandění zasloužili medaili aneb festival ve veslařském kanálu Eton Dorney
Diskuze (1 komentářů)